Akce
O nás
Novinky
Reference
Certifikáty
Katalog (pdf)
Vaše dotazy
Ceník na rok 2020
Nacenění ZDARMA
Veletrhy, semináře
Druhy hromosvodu
Historie hromosvodu
O nás
Novinky
Reference
Certifikáty
Katalog (pdf)
Vaše dotazy
Ceník na rok 2020
Nacenění ZDARMA
Veletrhy, semináře
Druhy hromosvodu
Historie hromosvodu
HISTORIE HROMOSVODU - Historie hromosvodu
|
Polovina 18. století zastihla Evropu v čilém experimentování s elektrickými jevy. Guerickova a zejména pak Nolletova třecí elektrika začala dávat silný elektrický náboj. K této problematice se v českých zemích dostává premonstrátský kněz Prokop Diviš, absolvent významného učiliště kláštera v Louce u Znojma. Prokop Diviš, vlastním jménem Václav Divíšek,se narodil 26.března 1698 v Helvíkovicích u Žamberka. Od svých osmnácti let žil na jižní Moravě nejprve v klášteře Louka, kde byl několik let i převorem, a pak na faře v Příměticích. Zápis do latinské školy ho uvádí pod jménem Wenceslaus Dibisch, Boemus Senftenbergensis. Řádového jména Prokop začal používat teprve při vstupu do premonstrátského řádu. |
V roce 1726 byl vysvěcen, v letech 1729 - 1735 v Louckém klášteře vyučoval filozofii. Traduje se, že ve svých přednáškách prováděl fyzikální pokusy. Doktorát teologie získal v roce 1733 na Salzburské univerzitě. V roce 1736 převzal faru v Příměticích a s výjimkou let 1741-1742, kdy vykonával práci převora v Louckém klášteře, zůstal v Příměticích třicet let až do své smrti na Hod Boží vánoční roku 1765. Z jednoho Divišova vyjádření se dozvídáme, že se už v roce 1748 začal zabývat pokusy s elektřinou. Jako ostatní experimentátoři té doby měl rovněž k dispozici třecí elektriku, a sám si vyrobil i leidenské láhve. Tak mohl docela úspěšně experimentovat se statickou elektřinou. Měl dokonce možnost své pokusy předvést i před císařem ve Vídni. V roce 1753 se šíří zvěsti o pařížském experimentálním ověřování Franklinových podnětů vzbudily v Divišovi zájem o atmosférickou elektřinu a vedly ho k rozhodnutí vybudovat v Příměticích ,,meteorologický stroj“, který by měl odsáváním elektřiny z mraků bránit náhodným výbojům a tím i neštěstím. Základem stroje byl vodorovný železný kříž umístěný na patnáctimetrovém (a později až 41,5 metru vysokém) stožáru. Ramena kříže byla na konci kolmo doplněna kratšími, vodorovnými železnými tyčemi. Tak se dosáhlo dvanácti zakončení, na kterých bylo umístěno 12 kovových krabic, v nichž bylo do silné vrstvy železných pilin vloženo celkem asi 400 k obloze čnících ostrých kovových hrotů. Celá konstrukce byla vodivě spojena se zemí třemi řetězy. Tím se měly odstraňovat elektrické náboje z mraků, tvoření blesků a ničivých bouří. Ačkoliv se záměr, který Diviš svým meteorologickým strojem sledoval, lišil od ideje hromosvodu, fakticky se Divišův meteorologický stroj s hromosvodem shoduje. Divišův stroj byl poprvé postaven v červnu 1754. Následná dlouhotrvající sucha a s nimi spojená neúroda spolu s fámou, že příčinou této hospodářské pohromy je i Divišův přístroj, byla důvodem, že loucký klášter nechal hromosvod odstranit. Druhou konstrukci vztyčil pak Diviš v roce 1761 na věži Přímětického kostela. Další oblastí, do které se soustředil Divišův zájem, byl vliv elektřiny na živé organizmy a s tím spojená elektroterapie. Těmto problémům se věnoval od roku 1754. Při svých výzkumech byl Diviš v kontaktu s dalšími domácími vzdělanci své doby jako byli J. Franz, J. A. Scrinci, J. K. Boháč a další. Dopisoval si také s Leonardem Eulerem a znal experimenty Benjamina Franklina. Své vlastní experimentální poznatky zobecnil v teoretickém pojednání Theorie von der meteorologischen Electricite - Magia naturalis (Teorie meteorologické elektřiny - Přírodní kouzla). |